O svůj život se musíme přičinit sami
Ilona MANOLEVSKÁ
Alici Vegrovou znám z doby jejího působení v Psychoenergetické laboratoři a poté v léčebně MANDALA, kde jsem se o jejím léčitelském umění několikrát přesvědčila na vlastní kůži. Už pár let ale jde vlastní cestou. Maluje kouzelné obrazy na hedvábí a pomáhá klientům ve vlastní "léčebně" v Praze 6. Povídaly jsme si nad skleničkou nápoje, v němž voněl kořen ženšenu, kůra cinchony, stigmata maydis ...

Z L E P Š I L I   N Á R O D N Í   H O S P O D Á Ř S T V Í ?

Alice, dostala ses k léčitelství, když ti umíral manžel na rakovinu. To už jsi ale léta cvičila jógu, takže ti ""věci mezi nebem a zemí"" patrně nebyly až tak cizí.

"Jsem výtvarnice a člověk "přes umění" je citlivější. Od na mě vždy působily i sny. Ale léčivou energii jsem poznala a naučila se s ní pracovat až při nemoci mého muže. V roce 1983 mu bylo 33 let a onemocněl rakovinou štitné žlázy. Po operaci se metastázy rozšířily na plíce a játra, medicína byla v koncích. Začali jsme hledat další možnosti léčení. Dostali jsme se do Psychoenergetické laboratoře, kterou řídil profesor Kahuda a kde byla řada skvělých léčitelů. Velmi nám pomohl například Milan Calábek, po jehož působení se manželovi zavápnily metastázy na plicích, což bylo rentgenologicky potvrzeno. Milan mě naučil pracovat s energií, abych na manžela mohla sama působit. Když jsem se stále ptala, kam a jak mám přesně dávat energii, řekl: ´O ničem nepřemýšlej. Prostě polož ruce a dávej pozor, co se bude dít.´ Působila jsem na manžela i několikrát denně a on se vždy cítil lépe. Změnili jsme samozřejmě i stravu, pil byliny apod. Jeho zdraví se velmi zlepšilo, zemřel vlastně až o tři roky později, po chřipce na srdeční slabost. V podstatě usnul. Co jsme ho léčili energií neměl bolesti."

Po jeho smrti ses rozhodla pomáhat potřebným?

"Jakmile jsem se dostala z nejhoršího. Měla jsem dvě děti, dceři bylo 11, synovi 3 roky. Dál jsem docházela do Psychoenergetické laboratoře a zdokonalovala se v léčení, ale musela jsem pracovat - v propagaci Domu módy. Jeho ředitel měl potíže s páteří a potřeboval pomoc, takže mi nakonec dovolil, aby za mnou docházeli nemocní do skladu, kde jsem léčila mezi štůčky látek. Dodnes si pamatuji první klientku, dívku s ekzémem na rukou. Já si říkala: vždyť o ekzémech nic nevím! Ale dala jsem na Milanovu radu a ruce si samy našly místo, kde bylo její tělo energeticky oslabeno. Za dva týdny byla čistá. V Domě módy jsem díky pochopení kolegů pracovala a léčila až do roku 1990."

Jak vzpomínáš na Psychoenergetickou laboratoř?

"Myslím, že její zakladatel profesora Kahuda nebral ani tak moc vážně svůj výzkum mentionů, jako zaštiťoval činnost lidí, kteří věřili ve skryté síly a snažili se jich využívat v pomoci nemocným. Má velkou zásluhu na udržení tradice českého léčitelství. V laboratoři se léčilo dvakrát v týdnu. Když se někomu nahoře zdálo, že tam chodí moc lidí, přišel zákaz a pár týdnů museli nemocní docházet za léčiteli na jiná místa - za mnou třeba do Domu módy. Prostě jsme se najednou dozvěděli, že je povolena jen výzkumná činnost. Přitom všichni věděli, že za profesorem Kahudou tajně přicházeli s prosbou o pomoc i vysoce postavení soudruzi. Občas jsme se dohadovali, kdo je bude léčit. Nikomu se do toho nechtělo."

Psychoenergetická laboratoř byla oficiálně povolena kvůli výzkumům, které měly zlepšit národní hospodářství. Víš o nějakém?

"Účastnila jsem se několika pokusů, při nichž se zkoumalo působení bioeneregie na různé rostliny. Urychlovali jsme klíčení semen, růst rajčat, snižovali rozšiřování plísní apod. To měl každý z nás přiděleno několik petriho misek s plísněmi a na některé působil, na jiné ne. Teprve v nedávné době jsem se na internetu dočetla, že jsem měla úspěšnost v klíčivosti pšenice 80% ve srovnání s kontrolními vzorky téhož druhu. Z výsledků se sestavovaly zprávy a ty byly veřejně oponovány. Vždy jsme dopadli dobře, proto se mohlo dále "zkoumat". Mě ale víc zajímaly například výzkumy primáře Olivy z Boskovic, který vědeckými metodami prokazoval existenci jevu diagnostiky a léčení. Mám na tu dobu krásné vzpomínky. V laboratoři se děly doslova zázraky. Také jsme si vyhráli. Já jsem například "vyháněla" na dálku teploměr o několik stupňů pohledem nebo jen myšlenkou. Byla to doba okouzlení z dříve nepoznaného. Doba idealismu.

N E M O C   M Ů Ž E   B Ý T   O C H R A N O U   P Ř E D   S V Ě T E M

Po roce 1989 se Psychoenergetická laboratoř přeměnila v nynější Českou psychoenergetickou společnost. V roce 1991 jste s Milanem Calábkem založili společnost Mandala, kde jsi čtyři roky působila jako léčitelka. Pak ses osamostatnila, léčíš a maluješ doma. O tvé obrazy malované na hedvábí je zájem. Myslíš, že malířský cit nějak pomáhá i při léčení?

"Určitě. Pomáhá vidět auru, pracovat s barvami. Malířský cit je další stupínek na cestě hledání. Léčitelství otevírá cestu k hlubšímu vnímání. Jakákoliv tvůrčí činnost je také práce s energií.O vlivu hudby dnes nikdo nepochybuje. Má-li mít obraz odezvu a být sdělný, je třeba do něj vložit maximum prožitku. O ostatní se již postarají vnímaví diváci.Obraz lze vnímat jen s čistou myslí-jako dítě.Co malíř,to jiný energetický i myšlenkový vklad. Výtvarné vzdělání umožňuje poznat lidské tělo, jeho anatomii a funkčnost. Během léčitelské praxe jsem ale poznala, že léčitel na anatomii vůbec myslet nemusí. Pokud je správně vyladěn, jeho ruce samy najdou místo nejvhodnější pro působení. Nemusí to být zrovna nejslabší orgán, ale místo, kudy do těla nemocného pronikne nejvíc energie. Při stejné diagnóze to u někoho může být hlava, u jiného třeba srdeční čakra. Teď už ani nemusím léčit rukama. Podívám se, vidím oslabená místa, pak si s klientem povídám - a ono to "jede"."

Dostáváš se při "povídání s klientem" do stavu změněného vědomí?

"Samozřejmě. ´Chcete-li nemocnému pomoci, musíte se dostat do stavu, kdy nic není nemožné,´ říkával Milan Calábek. Dostávám se do vln které usnadňují komunikaci s klientem. Mám pocit, že jsem ve změněném stavu vědomí vlastně pořád, i při malování, aby obraz vyzařoval. Hlídám se, abych neměla moc pacientů, abych se na každé léčení těšila. Na to, že poznám nového člověka, kterému mohu ukázat jiný pohled na jeho problém, což může být prvním krůčkem na cestě ke zdraví. Poznala jsem spoustu skvělých lidí. Za to jsem osudu vděčná."

Výhodou léčitelů na "volné noze" je, že si mohou klienty vybírat. Také někoho odmítneš?

"Odmítnu. Už delší dobu například nepřijímám nemocné s chronickými potížemi, kteří prošli spoustou léčitelů a ´nikdo jim nedokázal pomoci´. Buď potřebují trvalou a intenzivní péči, na což nemám čas, nebo mají tak hluboce zažitý vzorec chování, že se ve skutečnosti nechtějí vyléčit, protože by museli změnit podstatné věci ve svém životě. Choroba se stala součástí jejich osobnosti, jistotou, na kterou se mohou vždy v životě spolehnout./Vyléčená astmatička znovu onemocněla vždy před posudkovou komisí./ Ochranou před světem, zakrývající věci, které si třeba ani sami nechtějí přiznat, neřku-li je řešit. Nechtějí hledat nové cesty, snažit se, pracovat na sobě. Jen třeba pomoci od bolesti. Je to hlubší problém, který se nevyřeší několika setkáními. Ráda pracuji s člověkem, který je na nějaké životní křižovatce. Důležité je jakou metodou mu pomoci,co je mu nejbližší.Metod je mnoho cíl jen jeden-pomoci.Někdo se bojí ,kamenů i dalších pomůcek a je třeba kombinovat přímo na jeho osobu.Někdy používám po léčení výklad tarotu. Ten pomáhá uvědomit si,kde nyní je, kam jde a kam chce jít, zda je schopen vzít na sebe odpovědnost za svůj život. K pochopení nemusí dojít jen regresemi."

R E I N K A R N A C I   N E M U S Í   K A Ž D Ý   V S T Ř E B A T

Působení energií tedy vždy spojuješ s působením na duši?

"Duši nemůžeme oddělit od těla. Pokud se snažíme léčit jen tělo, může dojít k takové sebestřednosti, která vede až k alergiím na spoustu činitelů (Unikátní byla alergie na vodu!). Když je vyladěná duše s tělem je skvělá imunita a to je základ zdraví. O tom nepochybuje ani dnešní věda. Naopak při psychických potížích je vždy nutné pracovat s tělem. Stále platí druhý hermetický axiom - jak nahoře tak dole,jak dole tak nahoře.První samizdat o léčení,který se mi dostal do ruky bylo „Umění léčit duchem“ od Keitha Sherwooda,kde jsou tyto hermetické zákony popsány.Dodnes tento překlad nikdo nevydal knižně. Myslím že by mnoha léčitelům velmi pomohl, neboť jej napsal skvělý praktik a moudrý člověk. Nasměroval mě v hledání smyslu života.

Mají dnes lidé představu o smyslu svého života?

"Možná mám štěstí, ale ti, kteří ke mně chodí, vědí, co chtějí od života. Většinou také cítí, že potřebují nějakou změnu - a že se o ni musejí přičinit hlavně sami.Já jsem jen pomocník, milník na cestě. Nikdy nedovolím, aby se mi slepě odevzdali a přesunuli odpovědnost za svá rozhodnutí na léčitele. Při výkladu tarotu sami vidí,že nikoho neobelstí, že vše je někdy viditelné pro citlivé.Pokud však chtějí pomoci musí být upřímní hlavně sami k sobě.Jediná cesta je začít znovu třeba po velkých zklamáních a problémech,najít energii,uvědomit si,že mají vlastní vůli . Začínat znovu v jakémkoliv věku.Mnoho lidí to dokáže a je to obdivuhodné.Lidí kteří to dokážou si nesmírně vážím a ráda jim v tom pomáhám.

Pracuješ i s minulými životy. Odpůrci reinkarnace ale tvrdí, že jde o hypnózu či určitý druh společných vzpomínek, které jsme tak řečeno podědili v genech předků. Odmítají, že by mohlo jít o zkušenosti jedné duše, přecházející z těla do těla. K čemu jsi došla ty?

"Dnes mám tuto záležitost otevřenou. Ani na genetiku nelze všechno svádět, to je dnes taky móda. Pracovala jsem s lidmi, z jejichž životů by se dal sepsat román.Někteří umělci mají tak skvostnou fantazii,že mohou být i v minulých životech čímkoli si vzpomenou a v jakékoli době.Jedna pacientka se v průběhu regrese měnila v muže ve válce,jazzovou zpěvačku v New Yorku ve 30 letech/zpívala/a mnoho dalších bytostí.Obdivuhodné bylo,že měnila i hlasy/mužské i ženské/ tak extrémně,že to byl i pro mě neuvěřitelný zážitek.A byla to !pouhá prodavačka.Těžko se dobrat pravdy. Na druhou stranu jsem poznala i osoby narozené v lidské formě poprvé. Většina z nich si toho je vědoma. Nemají žádnou vnitřní zkušenost, jen životní úžas. Nerozumějí souvislostem ani vztahům, každá věc je pro ně nová.Jak to s regresí je ,není pro mě podstatné.Myslím,že pro léčbu je nejdůležitější ten očišťující hluboký prožitek - a ten je silnější, než slova.Co vic říci k regresi? Vím,že nic nevím."

Říká se, že reinkarnace není pro každého. V čem může být nebezpečná?

"Trochu mě děsí, že se stala doslova módou. Lidé čekají velké dobrodružství - ale sezení bývají občas nepříjemná a člověk se z nich dlouho dostává. Mladý chlapec se těší na "akční film" a pak je vyděšen, když při terapii "umírá" s probodnutým hrdlem, se všemi průvodními pocity. Mnoho klientů se touto terapií doslova protrpí, mohou se objevit i fyzické potíže - a přitom jim vůbec nepomůže. Své poznatky neumějí mentálně vstřebat, spíše jich využívají jako omluvy pro své potíže v současném životě. A někteří s jimi rádi chlubí. Pozor! Zjevené má být velmi intimní záležitostí. Je to soukromá informace pro obohacení vnitřního života jedince. Někdy jsou i sečtělí a doslova zahlcení duchovní literaturou všeho druhu, ale neví čemu věřit. A to je problém celého postkomunistického světa. Myslím, že své minulé životy vůbec nemusíme vyhledávat. Mnohdy co je skryté má zůstat skryté. Důležité je co dál. Jsme-li trochu duchovně vyspělí, dobře známe své sklony a záliby, cítíme, kam nás to táhne, přemýšlíme o sobě. Nepoznané někdy přinese i sen. Pozorný člověk si všímá i maličkostí a náznaků, které mohou být důležité! Šance pro duchovní rozvoj je vždy."

I   O S U D   D Á V Á   S V O B O D N O U   V O L B U

Jsi zkušená léčitelka. Jak vidíš své kolegy?

"Poznala jsem řadu dobrých léčitelů. Teď je jich ale tolik, že si nedovolím hodnotit. Moji důvěru mají samozřejmě léčitelé se kterými jsem osobně pracovala. Zdá se mi, že dnes u některých vitězí hmotná stránka, tj.peníze. Extrémní případ jedné léčitelky - od léčení k prodeji vína. Několika pacientům tak pomohla k alkoholismu. Čas ale oddělí zrno od plev. Potkávám hodně nemocných,kteří obešli mnoho léčitelů a žádný jim nedokázal pomoci. Nemyslím, že by ti léčitelé byli podvodníci, většina z nich se opravdu snaží, z čistého srdce - ale mají jen dobrou vůli. Mnozí prošli těžkou osobní zkušeností a proto chtějí pomáhat ostatním. Ale pokud se dál nerozvíjí i jako člověk a nepracuje na sobě, nemůže pomoci nikomu skutečně nemocnému. Na druhou stranu, i když někdo dar léčení má, neměl by věnovat život jen rozdávání energie.Je třeba setkávání s utrpením kompenzovat radostí.Na citlivého člověka mnoho utrpení může zapůsobit tak,že jeho život se stane utrpením.Jeho vztahy okolním světem se zhroutí.Ztratí víru ve smysl života. Může onemocnět. Už jsem léčila i několik léčitelů. I v této profesi může dojít k vyhoření. Nikdo nemůže spasit všechny. Pomáhat se přece dá i jinými způsoby!"

Zmínilas osud. Myslíš, že je určen předem?

"Jsou dány mantinely, které můžeme naplnit pozitivně nebo negativně. V tom máme svobodnou volbu. Kdyby byl osud jasně vymezen, bylo by to příliš jednoduché a nemuseli bychom se o nic snažit."

A jak vidíš svůj osud, Alice?

"Poznat sama sebe i své stinné stránky. Naplnit život lidí kolem mne tím nejlepším, co jsem schopna dát. Hledat spolu s nimi správnou cestu, nebo alespoň směr.Těšit se z přítomnosti milých lidí.Být otevřená novému.Nebát se změn.Vědomě neubližovat. I proto maluji, přednáším a léčím."

Ilona MANOLEVSKÁ